je vysvětlit, na jakých odborných principech je vymezení

(ZI) postaveno a z jakých částí se skládá. Zelená infrastruktura (ZI) je propojeným systémem modrých a zelených ploch poskytujících městu

. Součástí ZI jsou např. významné krajinné prvky (VKP),

(ÚSES), rekreační plochy přírodního charakteru (

) nebo opatření pro hospodaření s dešťovou vodou (HDV). Přesné vymezení a rozdělení ploch ZI je v současnosti předmětem diskuzí vzhledem k absenci jednotné legislativy upravující tuto problematiku. Páteří celého systému ZI je ÚSES, který je legislativně definován, má vlastní metodiku vymezování a prostřednictvím zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) se stal obligátní součástí územního plánování. Základem pro prostorové vymezení ÚSES je tzv. 

území – zejména v podobě

, biochor a skupin

. Kniha se úzce obsahově váže ke 

, a to zejména v tématech řešících prostorové uspořádání krajiny a přírodní podmínky.

První tematickou částí knihy je zelená infrastruktura, která se věnuje jádrovým oblastem ZI, prostupnosti krajiny, prvkům ZI

, uličním stromořadím a 

. Celkově tak popisuje ZI zejména z pohledu ekologické stability,

, fragmentace a konektivity krajiny i udržitelného využití území. Zelenou infrastrukturu (ZI) v Praze tvoří nosné a podpůrné plochy. Nosnými plochami jsou jádrové oblasti, které zajišťují ekologickou stabilitu a poskytují zázemí druhové rozmanitosti krajiny, a prvky přirozené a umělé konektivity, které zajišťují spojitost systému. Tyto plochy tvoří přibližně 15 % rozlohy města a tvoří páteř ZI. Podpůrnými plochami jsou prvky městské a příměstské zeleně včetně stromořadí a plochy udržitelného využití. Tyto plochy tvoří přibližně 20 % rozlohy města. Jedná se zejména o polyfunkční plochy rekreace a zemědělské produkce, které díky svému přírodnímu nebo přírodě blízkému charakteru poskytují některé ekosystémové služby. Významným problémem je chybějící celoměstská koncepce, která by propojila jednotlivé projekty a lokální koncepce v celek. Tím by byla zajištěna potřebná spojitost prvků a účelnost finančních investic. Nedostatečné množství prvků ZI je zejména v centru, na severní a jihovýchodní hranici hlavního města.

Druhou částí je modrá infrastruktura. Prvky modré nebo také modrozelené infrastruktury, které jsou součástí systému ZI, slouží zejména k hospodaření s dešťovou vodou (HDV) a k retenci vody v krajině. Účelem realizace těchto přírodních nebo přírodě blízkých opatření je zamezení odtoku a využití srážkové vody v místě jejího výskytu, její zasakování či vypařování, zamezení, případně zpomalení odtoku do 

nebo kanalizační sítě. Současně také slouží jako prevence sucha. ZI nenahrazuje technickou infrastrukturu, naopak se jedná o dva úzce propojené systémy, které společně tvoří komplexní řešení hospodaření s vodou v městském prostředí. Prvky modré infrastruktury tvoří malé plošky zeleně, rýhy, příkopy, průlehy, drobné vodní plochy, retenční nádrže a vegetační střechy, které jsou jednotlivě v celoměstském měřítku nevýznamné, avšak společně tvoří cílenou změnu. Díky nové legislativě a kvalitní metodické podpoře se daří tato opatření úspěšně implementovat do nových stavebních projektů. Problémem je starší zástavba a rozsáhlé zpevněné plochy, kde lze implementaci těchto opatření očekávat až s jejich celkovou rekonstrukcí. Pozitivní vliv na retenci vody v krajině mají revitalizace vodních toků. Tyto úpravy navíc posilňují poskytované ekosystémové služby a zlepšují prostupnost krajiny.

Třetí část se věnuje Územnímu systému ekologické stability (ÚSES), který je nejvýznamnějším koncepčním nástrojem obecné ochrany přírody a vymezení ZI a který má oporu v české legislativě i jasně formulované metodické zásady. Nezastupitelným nadále zůstává i vzhledem k povinnosti začlenit jej do všech úrovní územně plánovacích dokumentací (ÚPD), zejména do zásad územního rozvoje a územních plánů, a také do plánů společných zařízení komplexních

. ÚSES je sice striktně vymezován na základě odborných východisek (přírodních podmínek), ovšem při jeho začlenění do závazných dokumentů se musí přihlížet i k dalším aspektům, zejména k právní jistotě vlastníků a uživatelů jím dotčených pozemků. Vymezení a realizace ÚSES je na území Prahy problematické, zejména kvůli míře zastavěnosti území a dalším prostorovým omezením. V současnosti není realizováno 17 % z celkové plochy prvků ÚSES, jedná se především o 

v 

, které jsou zásadní pro zajištění spojitosti celého systému, a také o 

v severní části Prahy. Aktuálně platné vymezení ÚSES upravují zejména aktuálně schvalované dokumenty, jmenovitě se jedná o Aktualizaci zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (AZÚR) č. 5 a návrh Metropolitního plánu Prahy (MPP).